Beru do ruky háček a přízi. Vím, co jdu uháčkovat. Vím, jakou chci přízi. Vím, jaký použít háček. Nahazuji přízi na háček. Začínám háčkovat. Užívám si proces tvorby. Raduji se z přibývající práce. Těším se z hotového výrobku.

Měla jsem touhu umět háčkovat košíky, ale netušila jsem kde začít.
Zúčastnila jsem se živého online kurzu háčkování košíku. Byla to rychlovka, po hodince či dvou jsem na konci kurzu držela v ruce hotový košík. Vypadal všelijak, ale byl to košík. Wau, umím háčkovat, říkala jsem si.

↓ ↓ ↓ Můj první košík ↓ ↓ ↓

No jenže co teď. Beru do ruky háček a nevím co s ním, protože to si člověk na poprvé a v takové rychlosti nezapamatuje.

Začalo hledání návodů na internetu. Každý návod jiný. Frustrace z toho, jak je to tedy správně. Ne každý návod přinesl uspokojivý výsledek.
Zkoušela jsem, hledala, párala a zase zkoušela.

Někdy se zadařilo, někdy se zadařilo méně.

Přišlo zjištění, že můžu háčkovat i z jiných materiálů. Nevím jaký vybrat.
A další zjištění, že můžu uháčkovat klidně i kobereček, čepici, hračku. No ale jak začít.

Zase kolečko hledání a zkoušení a nezdarů a někdy se to i povedlo.

Byl to prostě chaos.

A pak jsem v tomto chaosu našla řád. Spoustu kroků jsem si zautomatizovala. Mnoho postupů jsem si doladila k dokonalosti.

Ano přiznávám, jsem perfekcionistka, ale snažím se to "léčit" 😀

Moje oblíbené motto díky kterému se mi to daří zvládat je: „Je lepší mít nedokonalé něco, než mít dokonalé nic.“